Medailonek Katky Cuřínové o boccie

Dovolte, abych se Vám představila. Jmenuji se Kateřina Cuřínová a jsem samostatná cílevědomá mladá slečna, která je pro onemocnění dětskou mozkovou obrnou odkázána na elektrický vozík, díky němuž se mohu sama pohybovat.

Už jako malá jsem měla ráda sport, ať už to byly zimní nebo letní sporty, ale s mým těžkým hendikepem který mám od malička, jsem nemohla dělat žádný sport aktivně.

Když jsem ještě chodila na základní školu v Olomouci, tak jsme měli přednášku a ukázku o sportu boccia který je určen pro těžce hendikepované sportovce. Tato přednáška a ukázka mě velmi zaujala. Zanedlouho po té jsem začala chodit na sportovní kroužek boccia, který tenkrát vedla Julie Čurdová. Ta mě poprvé seznámila s hrou a základními pravidly boccia. Do čtrnácti let jsem hrála bocciu jen tak pro zábavu a byla jsem moc ráda, že se mohu věnovat nějakému sportu.

V patnácti letech jsem odjela do lázní do Teplic v Čechách, kde jsem dostala nabídku hrát bocciu závodně, za tělovýchovnou jednotu Teplice. V tu chvíli se mi splnil můj sen a začala jsem se boccie věnovat na plno. Zanedlouho po té jsem jela na první závody, které se konaly v Teplicích v Čechách.

Na závodech mě klasifikovali do kategorie BC1, což znamená že ke hře používám asistenta, který mi ve hře podává a kulatí míče. První zápas jsem hrála s Kristýnou Duževičovou a porazila jsem ji.

Začátky v boccie byly velmi těžké a náročné, trénovala jsem jednou týdně, ale přes snahu nebyly mé výsledky stabilní a vyrovnané. Postupem času jsem se však zlepšovala a účastnila jsem se spousty závodů po celé České republice, kde jsem získala různá ocenění, poháry a medaile.

V současné době studuji první ročník keramické ruční práce na Střední škole Aloyse Klara v Praze, po vyučování odjíždím na internát do Jedličkova ústavu, kde mimo jiné trénuji a už pět let hraji bocciu závodně za Jedličkův ústav. Momentálně je mým trenérem Ondřej Fík, Míša Řiháčková a Pavla Vrbová. S tréninkem mi pomáhá i moje maminka, která je zároveň mou asistentkou. Od samotných začátků mého sportovního snažení je mi má rodina velkou oporou a já jsem moc ráda za to, že mi rodiče umožnili se tomuto sportu věnovat naplno. Za to jim moc děkuji.

Nyní už šestým rokem reprezentuji Českou republiku v boccie v soutěži týmu a jednotlivců, ale nikdy by mě nenapadlo, že to budu zrovna já, kdo tuto nabídku od trenéra české reprezentace Ládi Noska dostane.

Této možnosti si moc vážím a doufám, že nezklamu a že mi dobrá sportovní forma ještě dlouho vydrží.

Mé dosavadní úspěchy

Kontakty